Dutzende verlassene Lager im bewaldeten Osten Polens offenbaren nicht nur Details über den schmerzhaften und gefährlichen Weg der Migranten nach Europa, sondern auch über die Solidarität und Hilfe der lokalen Bevölkerung.

In den Wäldern nahe der Stadt Augustów an der polnisch-litauisch-weißrussischen Grenze treffe ich eine ältere Dame, die nicht genannt werden möchte.

„Da ist es uns einfach aufgefallen. Sie sind die Armen, die die Welt verlassen haben und denen nicht einmal die grundlegendsten Menschenrechte garantiert sind. Sie haben weder Essen, Trinken noch medizinische Versorgung, und die Welt behandelt sie auf eine Weise, die sich niemand vorstellen kann. Jemand wird sagen, dass sie alleine gekommen sind, freiwillig. Okay, sie kamen, und was? Wir sind auch wegen Kriegen oder Wirtschaftskrisen gegangen. Sie sind jetzt hier und brauchen Hilfe“, sagt die Frau.

Winterkleidung und Wasser

Es ist klar, dass dieser polnische Rentner nicht alleine durch Wälder und Sümpfe rennt, um nach Migranten zu suchen.

„Es hilft uns sehr, aber das bedeutet nicht, dass es ein großer Umzug ist. Wir organisieren Sammlungen, kaufen Dinge und finden heraus, was diese Leute brauchen. Früher waren das Dinge, die vor dem Regen geschützt waren, jetzt vor der Kälte: Winterkleidung, Schlafsäcke, „Nahrung und Wasser. Wasser ist der Schlüssel, weil diese Menschen dehydriert sind und Wasser aus Sümpfen trinken“, beschreibt er.

Zdejší obyvatelé nejsou humanitárními profesionály, ale umí pomoc dobře zorganizovat: „Mám na starosti spíš technické záležitostmi: dodávky, rozdělení pomoci a koordinaci po telefonu. A taky osvětu: vysvětluju zdejším lidem, co a proč děláme. Doručením pomoci migrantům se zabývají mladí a schopní. Vidím, že mají obrovskou motivaci. Ona je ale vlastně jen jedna: člověk musí pomáhat. Vždyť jsme odpovědní za to, co se tady děje, protože je to naše země,“ vysvětluje.

„Mladí proto nosí pomoc do lesů, ale nemají to snadné. Samozřejmě že nejhůř na tom jsou uprchlíci, ale nám je taky strašně těžko, protože soucítíme s jejich neštěstím a cítíme jejich strach. Ještě že nám pomáhá síť psychologů, protože sám to není nikdo schopen vydržet. Je to tak strašné…“

Odmítání azylu

Jedním z těch mladých, motivovaných a schopných je místní úspěšný podnikatel Piotr. Právě nakládá do auta vodu pro uprchlíky.

„Pomáhám jim, protože se to děje tady, před mým domem. Jsou zkrátka tady a potřebují pomoc. Přejdou hranici, ale polské úřady jejich žádosti o azyl převzít odmítají. Pohraničníci je pak zpět vytlačí za běloruskou hranici, ovšem Bělorusové jim taky znemožňují dostat se dál. Ocitají se tak mezi kladivem a kovadlinou a žádná strana nechce ustoupit. Já dobře vím, že tuhle krizi vyvolal Lukašenko, ale trpí tím lidé. A pokud potřebují pomoc, měli bychom jim ji poskytnout,“ apeluje Piotr.

Kromě vody, jídla a oblečení to je i základní právní pomoc. „Dáváme jim možnost, aby sepsali plnou moc pro právní zástupce, který pak podá žádost o azyl. V podstatě jim tím ale jen dáváme naději. Často se totiž stává, že i ty migranty, kteří udělili plnou moc právníkům, pohraničníci vytlačí do Běloruska. Je tu ale naděje, že až se sem dostanou příště, budou se moci ucházet o azyl v Polsku. Někteří nechtějí – je to ale jejich rozhodnutí a my do toho nemůžeme zasahovat,“ podotýká.

Na hranici dochází i ke zraněním. Například po nočním pokusu o přechod hranice z Běloruska do Polska ze středy na čtvrtek skončilo pět migrantů v nemocnici, z toho tři děti, uvedla mluvčí pohraniční stráže.

‚Poláci neodmítnou pomoc‘

Otázka migrantů polskou společnost rozděluje. Zatímco jedni jim tajně pomáhají, druzí podporují politiku vlády – tvrdé ne jakýmkoliv migrantům v Polsku.

„Lidí je mi líto, ale nepustil bych je do Polska. V tom s premiérem souhlasím,“ říká mladý Polák u benzinové pumpy na cestě do východopolského města Bialystok.

„Jestli někdo potřebuje jídlo a přístřeší, vždy je dostane. Poláci nikdy neodmítnou pomoc,“ ujišťuje Pawel Miklasz, starosta vsi Kuźnica u stejnojmenného hraničního přechodu s Běloruskem, který polské úřady uzavřely poté, co sem zamířily z Běloruska stovky a tisíce migrantů.

„Běžence litujeme, ale vidíme, že nejsou všichni chudí. To, že házejí po našich policistech, pohraničnících a vojácích kameny a klacky, že sahají k násilí, to se nám nelíbí. To by se dít nemělo,“ řekl. „(Běloruský vůdce Alexandr) Lukašenko si je pozval, tak ať se o své hosty postará,“ míní.

„Jen ať do Polska přijedou, ale s vízy. Jako civilizovaní lidé,“ dodává na adresu migrantů Jacek, který si obstarává živobytí ubytováváním turistů v obcích na východě Polska. „Je to hrozné, co se s uprchlíky děje. Ale bála bych se je sem pustit. Je to situace, která nemá dobré východisko,“ míní Monika, objíždějící se svou dodávkou východopolské tržnice.

Mezinárodní zájem

Do pásma, kde platí výjimečný stav, novináři, ochránci lidských práv a humanitární pracovníci nesmějí, a tak jsou média z polské strany odkázána na informace a tvrzení úřadů.

Politika polské vlády za to sklízí kritiku. Vyvolává totiž dojem, že polská strana má co tajit, zatímco Lukašenko pustil k hranicím i novináře ze západních médií.

Polský premiér Mateusz Morawiecki v rozhovoru s německým bulvárním deníkem Bild řekl, že Polsko na pomezí s Běloruskem brání hranice celé Evropské unie. Pokud by důrazně nezakročilo a pokud by Evropská unie selhala, mohly by se pokusit do Evropy přijít až stovky milionů migrantů, uvedl Morawiecki.

Polský premiér kritizoval i politiku německé kancléřky Angely Merkelové. Ta Morawieckého ujistila o plné solidaritě s Polskem při řešení situace na východní hranici, informoval úřad spolkové kancléřky.

Merkelová také vybídla polskou vládu, aby do řešení krize zapojila Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky, Evropskou komisi a další mezinárodní instituce. Situace na hranici zůstává stále napjatá – migranti včera opustili tábořiště na přechodu Kužnica-Bruzgi, ale o kus dál podle polské Pohraniční stráže založili nová.

Martin Dorazín, btk, ČTK

Sdílet na Facebooku

Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu

Zkrácená adresa





Kopírovat do schránky

Zavřít