Das niederschwellige Tageszentrum in Bulhara, nahe dem Prager Hauptbahnhof, wird in einer Viertelstunde wiedereröffnet. Aber hier wartet schon eine Menschenmenge. Sie reden miteinander, sie lachen, und manchmal taucht zwischen ihnen ein einzelner mit einer Plastikflasche Bier auf, die er dankbar anbietet.

Einer von ihnen ist Pepik. Um seinen täglichen Bedarf zu decken, kam er aus einem Zelt, das er unter der Brücke in der Husitská-Straße gebaut hatte.

Bydlení ve stanu mu zatím vyhovuje. Říká, že tam má svůj klid a společnost mu dělá belgický ovčák. Dlouho by tam ale prý nevydržel. „Jsem na ulici půl měsíce a v těchhle mrazech je to smrtka. Musel jsem si pořídit topení, normálně s plynovýma bombama,“ Inspiroval se na skautských výletech.

Pokud vše půjde podle plánu, střechu nad hlavou prý znovu získá během pár dnů. „Pomůže mi kamarád, který vlastní několik maringotek na kraji města,“ těší se zhruba 35letý muž.

Na dotaz, zda by v případě nouze využil služeb noclehárny, odpovídá s razantním odporem: „Nikdy. Bojím se covidu.“

Nákazy v krátkodobém ubytovacím zařízení se obává, i když je naočkovaný. Tvrdí, že za nespecifikovanou vakcínu zaplatil přes 1000 korun.

‚Praha funguje‘

Na kolegu z práce tu čeká muž, který se představuje jako Jirka. Těší se, že si po dni, stráveném úklidem veřejného prostoru v Dejvicích, odpočinou u vína.

Pětačtyřicetiletý muž líčí, že na ulici strávil více než dvě desetiletí, část života prožil i v Německu. Za bezdomovce se ale nepovažuje. „Jsem z Ostravy. Když tam přijedu, můžu spát u maminky. Nikdo mě jinde nenechá, ale tam už být nechci,“ svěřuje se.

Na rozdíl od Pepíka se covidu nebojí. „Jsem očkovanej, tak mě to nedostane. Musel bych si to dát stejně kvůli práci. A je to dobře. Praha je jediný město, který funguje,“ popisuje důvody Jirka, který si pro jednodávkovou vakcínu Janssen zašel k terénnímu očkovacímu vozidlu.

Zlobí ho ale nefunkčnost aplikace Tečka v telefonu. „Ten kód mi to prostě nenaskenuje,“ podotýká se smíchem. Nosí si proto vytištěný QR kód, který hlídá jako oko v hlavě.

S kolegou tráví čas pod Libeňským mostem. Co nejdřív se ale chtějí přesunout na ubytovnu. „Práce mi vynáší čtyři tisíce týdně. To jsou skvělý prachy, nebudeme mít problém,“ říká sebejistě Jirka.

Těžká zkouška ulice

V humanitárním ubytování Naděje nedaleko michelské Teplárny panuje klidná atmosféra. Před vchodem pokuřuje několik klientů, většina z nich se podpírá holemi či berlí. Ubytovna není pro každého. Dlouhodobější místo k pobytu v ní podle ředitele pobočky Daniela Raška najdou pouze ti, kterým zdravotní stav neumožňuje běžné fungování.

Zázemí tu našel i Jan. Kvůli dluhům a rostoucím cenám přišel o střechu nad hlavou nedlouho po smrti životního přítele. Po 15 dnech spaní na zastávkách musel s akutními omrzlinami na ambulanci Fakultní nemocnice Bulovka, odkud se následně s pomocí terénních pracovníků dostal sem.

Budoucnost vidí – i přes sedřené nohy, nelepšící se puchýře a zánět – optimisticky. Rád by ve středisku strávil co nejvíc času, aby mohl nohu doléčit. „V zimě to člověk venku nedá. Můžu být jen rád, že jsem skončil tady.“

Pomoc intervenčního týmu

Čtveřici krizových lůžek v ubytovně využívá i takzvaný intervenční tým, který v Naději funguje jako pilotní projekt a zázemí našel v Praze 5.

„Naše práce obnáší převážně komunikaci se zdravotnickými zařízeními. Zdravotníci se k lidem bez domova často nechovají hezky, po ošetření je běžně posílají zpátky na ulici, i když jsou v alarmujícím stavu,“ popisuje pro iROZHLAS.cz problémy hospitalizací členka týmu Eva Uřičářová.

Řízení terénních pracovníků probíhá přes dispečink, který zaštítilo Centrum sociálních služeb Praha. V něm kromě intervenčního týmu Naděje fungují i složky dalších pomocných organizací, např. Armády spásy a Diecézní charity. „Díky práci týmu se můžeme vložit do práce lékařů a dalších složek a klientům pak například zajistit krizová lůžka, nebo i dlouhodobější péči,“ shrnula Uřičářová.

Tým Naděje spolupracuje nejen s lékaři, ale také s policií, záchrannými složkami a dopravním podnikem. „Klienty můžeme přivést na ošetření my či terénní tým, zároveň nás však mohou pracovníci těchto složek kdykoliv zkontaktovat. My se pak můžeme pokusit zařídit jim lůžko a střechu nad hlavou, krátkodobě či dlouhodobě.“

27 tisíc noclehů ročně

Tento systém dokáže pohotově zachránit větší množství lidí v nouzi. To potvrzuje i šéfka nočních terénních výjezdů Michaela Márová. „Výjezdy určuje dispečink, pokud pro nás koordinace nic nemá, aktivně klienty vyhledáváme. Většinou zkontaktujeme tak 40 klientů za noc,“ upřesňuje.

Zároveň popisuje, že registruje oproti minulému roku vyšší zájem o pomocné služby. „V první řadě se snažíme klienty uklidnit, poskytnout potravinovou pomoc, dostat je do tepla. Pak vyhodnocujeme situaci, co nadále potřebují. Zimní opatření jsme spustili před týdnem, ale dosavadní průběh se mi zdá aktivnější než minulý rok,“ uvádí šéfka.

Výroční zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí za rok 2020 uvádí, že noclehárny jen v Praze poskytly lidem bez domova azyl ve 12 tisících případech. Počet noclehů samotných v celé republice dosáhl téměř 27 tisíc.

Nízkoprahových ubytovacích zařízení je podle zprávy 78, se započtením azylových domů pak 292. Podle členky Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Olgy Nešporové nabízejí v zimním období některé noclehárny místo i zadarmo.

„V registru poskytovatelů sociálních služeb ministerstva je aktuálně uvedeno 80 takových zařízení. Některá z nich nemusí být aktivní,“ uvádí Nešporová. Dodala, že některá místa mohou službu nabízet, i když nejsou v systému státní evidence.

Milostivá zima

Před lodí Hermes je už v šest ráno rušno. Lidé bez domova, využívající poblíž Štefánikova mostu možnost jednorázové střechy nad hlavou, musí místo do půl hodiny opustit. Někteří využívají možnosti strávit posledních pár minut v teple, jiní s hrnkem kávy a cigaretou plánují nadcházející den i to, jestli se zde všichni večer zase sejdou.

Mezi trojicí kuřáků je i muž kolem třicítky. Jméno neřekne, ale hlásí se k etniku irských kočovníků. Na ulici skončil kvůli dluhům, které postupně přerostly v exekuce a zmrazení účtu.

V lodní noclehárně přespává každý den, dokud, jak sám říká, „svoji pitomou situaci nevyřeší“. O domov přišel před měsícem, v rámci kočovného života si celý život vydělával hlavně nelegálními způsoby.

Při zmínce druhého klienta o programu Milostivé léto, během něhož si každý může zažádat o odpuštění penalizací na dluzích, se muž tváří překvapeně.

„Škoda, že jsem to nevěděl dřív, teď už mi ty dluhy zase narostly. Ale při první příležitosti si na ten úřad zajdu,“ říká s viditelně zlepšenou náladou. Má domluvené setkání i se sociálním pracovníkem z Centra, který mu se znovupostavením se na nohy může pomoci.

Testy fungují, očkování vázne

Loď s kapacitou 233 lůžek otevírá své dveře zájemcům o přespání každý večer v roce. Zakotveno má po dlouhé historii u Nábřeží kapitána Jaroše, jako nízkoprahová noclehárna funguje od roku 2007.

Na zájem o noclehy neměla vliv ani nastupující pandemie koronaviru. „Máme stálé stejné počty, v průměru kolem 120 lidí za noc,“ říká koordinátor nízkoprahových služeb na lodi Martin Novotný. Zařízení pod správou Centra je též součástí integrovaného systému. Noční terénní pracovníci organizací z celé Prahy tak klienty v případě nouze, zájmu či doporučení lékařů mohou dovážet na přenocování na loď.

Upřesňuje, že se na lodi stále dodržují protiepidemická opatření. „Každý klient, který nemá respirátor u sebe, jej dostane. Povinně se uživatelé musí testovat každý týden, výjimkou jsou naočkovaní,“ upřesňuje Novotný.

Očkování ale mezi klienty Hermesu moc oblíbené není. Podle koordinátora obvyklý zlomek z účastníků „plavby“ dosahuje třetiny. Naočkovaný není ani výše popsaný klient. „Je to podvod,“ shrnuje jednoduše svůj odmítavý postoj k vakcíně, „nechytil jsem to při cestování, nechytím to nikde,“ dodává.

Stejný názor k vakcinaci vyjadřuje další z mužů stojících před lodí. „Bezdomovci nepotřebují očkování. Šel jsem na vyšetření kvůli cukrovce, naměřili mi extrémně vysoké protilátky. Nikdy se očkovat nenechám,“ popisuje muž. V tom ho podpoří i první muž: „Můj děda vždycky říkával: Čistota půl zdraví, špína celý. Bezdomovci mají tu imunitu jinou,“ doplňuje.

Pokud je někdo z hostů lodi pozitivně testovaný, je nucen podstoupit 14denní izolaci na náklady Centra. To samotné je finančně podporováno především magistrátem města Prahy, podle koordinátora Novotného je podpora více než dostatečná a určuje podobu a fungování komunitních služeb.

Timon Láska

Sdílet na Facebooku

Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu

Zkrácená adresa





Kopírovat do schránky

Zavřít